Postřižiny (1976)

PostřižinyVzpomínková próza je první částí trilogie Městečko u vody, která pokračuje knihou Krasosmutnění (1979) a Harlekýnovy milióny (1981). V Postřižinách se autor vrací do doby a míst svého dětství. Hlavní roli hraje nymburský pivovar, ve kterém se celý příběh za první republiky odehrává.

Krátký retrospektivní román je vyprávěn Maryškou, Hrabalovou maminkou a ženou správce pivovaru Francina. Děj se odvíjí v době, kdy byla ještě bezdětná a plně si užívala život v Nymburce. Na maloměstě ji každý znal pro její krásu, radost ze života a otevřenou mysl. Ta se v Postřižinách naplno projeví až s příchodem Pepina, jejího švagra. Francinův bratr je typický Hrabalův pábitel, který lidem v okolí vypráví neskutečné příběhy a zážitky.

Vedle rozmarné Maryšky a hlučného, natvrdlého, vynalézavého strýce Pepina žije Francin trochu nudným a starobylým životem. Nelíbí se mu, že jeho žena pije pivo, jí tučné maso ze zabijačky a vadí mu také to, s jakým obdivem na ni všichni lidé hledí při její návštěvě města. Ráda se projíždí na kole s rozpuštěnými dlouhými vlasy, které jí každá místní žena může závidět.

Jedním z motivů tohoto krátkého románu je lehká kritika maloměšťáctví, které je zde zastoupeno konzervativním správcem pivovaru Francinem. Naopak jeho manželka je postavou představující pokrok a příchod nové doby, který je v Postřižinách naznačen motivem zkracování vlasů. k tomu se navíc v knize mihne gramofon a rádio jako vynálezy nové doby, které lidem umožní překonávat vzdálenosti.

Nejživelnější postavou celé knihy je strýc Pepin, ale zajímavé jsou i vedlejší postavy jako doktor Gruntorád nebo holič Dóďa. Hrabal tyto lidské povahy vykresluje s viditelnou groteskností. Smysl pro humor mu nechybí ani při popisu střetu konvenčního a volnomyšlenkářského vidění světa, staré a nové doby.