Proluky

ProlukyTřetí díl trilogie, vyprávěný opět z pozice Hrabalovy manželky Elišky, zachycuje další důležité období v jejich životě. Děj začíná rokem 1963, kdy Hrabalovi vychází prvotina Perlička na dně. Zároveň jde o dobu odchodu z pražského bytu a stěhování do Kerska.

Kniha pokračuje až do začátku 70. let, kdy jsou Hrabalovy knihy nežádoucí a on se stává "spisovatelem v likvidaci". Normalizační dobu zachycuje z hlediska historických událostí, v nichž nebyla nouze o morální protiklady a absurditu všedního dne. V textu se s tím vyrovnává způsobem sobě vlastním. Okolní dění se snaží zlehčit ironií a sebeironií, která pomáhá člověku přenést se přes těžká životní období.

Autor se v knize Proluky vrátil k interpunkci, ale úplně ruší dělení na kapitoly a užívá jen členění na odstavce.

"Tolik byl Etánek, tak jsme říkali tomu kocourovi, zamilovaný do mého muže, že už se těšil na večer, a když jsem stlala, když jsem zvedla prostěradlo, tak Etan pod ně vklouznul, hrál si tam v té tmě, i já jsem se zamilovala do toho kocoura, i já jsem ho milovala, jako by to bylo naše děcko, i já jsem se těšila na kocoura, který se přes den rád vyhříval na střeše, tam, kde můj muž psal na psacím stroji, dokonce teď psával, i když jsem byla doma, protože kocour seděl vedle něho, díval se moudře na klapky, díval se láskyplně na mého muže, chodil si sednout ke mně do klína, aby zase odešel k mému píšícímu muži, jako nějaká múza mého muže bylo to zvířátko."