Vita nuova

Vita nuovaDruhá část trilogie nese podtitul Kartinky a časově předchází Svatbám v domě. Hrabal zde znovu oživuje svá  přátelství s dalšími umělci, především surrealisty. Vzpomíná na sedánky u piva, filozofické rozmluvy i happeningy s Vladimírem Boudníkem a dalšími výtvarníky. Častokrát se tyto estétské srazy konaly v jeho libeňském bytě, kde pánové rozebírali své umělecké i osobní životy v čele s tím milostným.

Tato svobodomyslnost a volnost jsou ukončeny příchodem ženy Elišky, která celý děj knihy vypráví a sleduje vlastníma očima. Vstupem do bytu Na hrázi narušuje prostor do té doby výhradně určen mužům a jejich fantazírování. Střetnutí obou světů je dáno do kontrastu prostřednictvím Boudníkových uměleckých artefaktů a kýčovitými výšivkami a dečkami Hrabalovy budoucí manželky.

V této fázi své tvorby Hrabal zcela upouští od číslování kapitol a do extrémní polohy se jeho dílo dostává také díky značnému omezení interpunkce. Dějově se kniha odehrává v letech 1957-59, kdy se schyluje k Hrabalově sňatku s Eliškou a odchodu ze sběrných surovin.

"Můj muž znal tak dobře ty svoje hospůdky že věděl ve které hospodě svítí okny dopolední slunce a věděl kde svítí slunce odpoledne a míval hospůdky ve kterých to odpolední slunce bylo to samé jako dopolední protože třeba taková hospůdka U Horkých tam už od osmi hodin svítilo ranní sluníčko a tady bývala a ještě je od rána plná hospoda protože tady mají dobré nejen pivo ale i ranní polévky a guláše a vůbec jídla která jsou vedena jako přesnídávky..."