Svatby v domě

Tato próza je prvním dílem bezejmenné trilogie, kterou Hrabal napsal na konci 70. let. Svatby v domě se vrací do spisovatelova pražského bytu Na hrázi, do kterého se za ním přistěhuje budoucí manželka Eliška. Právě ona je vypravěčem relativně krátkého výseku z jejich života od prvního setkání až po zmiňovanou svatbu. Podtitul knihy Dívčí románek dává tušit, jakým stylem a jazykem je dílo napsané. Mimo ústřední dvojice se v příběhu objevují jen epizodní postavy, většinou sousedé z domu nebo kolegové z práce.

Název knihy však neodkazuje jen ke skutečnému sňatku, ale také k večírkům a flámům, které Hrabal v hojné míře se svými přáteli pořádal ve svém libeňském bytě.

"Protože život vůbec není slzavý údolí, ale svatební radost a svatební veselí, proto slavím svatby v tomhle domě..."

Pro samotný název knihy Svatby v domě se Hrabal původně inspiroval u Ladislava Klímy, pro kterého toto moto znamená existenciální pocit vyloučení ze společnosti po druhé světové válce. Ač se lidé ocitají na úplném dně díky své problematické sociální či národnostní příslušnosti, neztrácí zároveň nadhled a životní radost.